Některé domů poběží s radostí. Jiné budou cestou přemýšlet, jak to doma dopadne.
Možná vás překvapí, že mnoho dětí se nebojí samotných známek. Bojí se hlavně reakce svých rodičů.
Je úplně v pořádku, že máme pro děti očekávání. Chceme, aby se učily, snažily se a jednou byly v životě spokojené. Jenže někdy naše zklamání zazní hlasitěji než podpora. A právě to si děti často odnášejí.
Co může pomoci, když vysvědčení není podle vašich představ?
Nechte dítě nejdřív domluvit.
Místo: „Jak jsi mohl mít trojku z matematiky?“
zkuste: „Pověz mi, jak se ti ten rok dařil. Co pro tebe bylo nejtěžší?“
Neřešte všechno hned u dveří školy nebo v autě.
Pokud cítíte vztek nebo zklamání, dejte si čas. Mnohem lepší je si o tom promluvit večer v klidu než reagovat pod vlivem emocí.
Oceňte i to, co se povedlo.
Možná jsou známky horší, ale dítě se zlepšilo v tom, že chodilo do školy bez problémů, našlo si kamarády, překonalo strach z prezentací nebo se víc snažilo než loni.
Hledejte důvod, ne viníka.
Místo otázky: „Proč ses neučil?“
zkuste: „Co ti letos dělalo největší potíže? Co bychom mohli příští rok udělat jinak?“
Připomeňte dítěti, že jedna známka neurčuje jeho hodnotu.
Vysvědčení říká něco o školním výkonu. Neříká nic o tom, jaký je člověk, kamarád nebo člen rodiny.
Děti si často nepamatují všechny známky. Ale velmi dobře si pamatují, jak se cítily, když s vysvědčením přišly domů.
Přejeme všem dětem, aby zítřejší den nebyl hlavně o známkách, ale o tom, že doma mají někoho, kdo je má rád i ve chvíli, kdy se něco nepovede.
A všem rodičům přejeme, aby se jim podařilo oddělit známku od dítěte. Protože právě vztah, který spolu budujete, bude mít na jeho budoucnost mnohem větší vliv než jednička nebo trojka na vysvědčení. ![]()